ROZHLEDNA LEHESTEN-WETZSTEIN

Rozhledna Altvaterturm na Wetzsteinu jako symbol smíření     zpracoval Willi Rimpl 

Historie rozhledny Praděd (Altvaterturm), která byla vysvěcena a slavnostně otevřena 28. srpna 2004 po téměř čtyřletém období stavebních prací, je spojena s historií dvou staveb, které jsou navzájem geograficky velmi vzdálené, ale obě jsou úzce spjaty s evropskými a německými dějinami.

792 metrů vysoký vrch Wetzstein v jihovýchodní části Duryňska, poblíž hranice s Bavorskem získal touto stavbou opět výrazný symbol. Mocně se zde tyčí z dálky viditelná, od sklepa po špičku věže 36,6 metrů vysoká "nová-stará" rozhledna Altvaterturm.  Její předchůdkyně, přibližně stejného tvaru a velikosti, stála od roku 1904 ve slezských východních Sudetech, dnešním Hrubém Jeseníku jako Habsburská strážní věž, postavená a provozovaná Moravsko-slezským sudetským horským spolkem. Od roku 1912 byla věž otevřena pro veřejnost. Se zánikem Habsburské monarchie na konci 1. světové války a vznikem samostatného Československa byl název rozhledny změněn a od tohoto okamžiku nesla jméno 1492 metrů vysoké hory, na které byla postavena. Rozhledna se následně stala oblíbeným výletním místem pro všechny generace. Po nuceném vysídlení sudetoněmeckého obyvatelstva po 2. světové válce byla rozhledna ponechána svému osudu, až se nakonec zhroutila. Zbylé torzo rozhledny bylo nakonec armádou odstřeleno.

Přibližně 480 kilometrů západně od Hrubého Jeseníku byla po mnohaletých přípravách během pouhých tří měsíců na Wetzsteinu u Lehestenu v nadm. výšce 792 metrů postavena rozhledna pojmenovaná Bismarkova věž, zřízená odnoží Spolku Duryňského lesa. Základy rozhledny měly tvar pravidelného osmiúhelníku, poté přecházely do válcovité věže s průměrem přibližně tři metry. Po kamenném následovalo ocelové točité schodiště zakončené vyhlídkovou plošinou. Při výšce 21, 5 metrů si mohli návštěvníci dopřát nádherný výhled do všech stran. Lufťáci především z Berlína a Lipska se dlouhá desetiletí starali o to, aby zlepšili chudý život v tomto regionu a každoroční slavnosti pořádané na Wetzsteinu se staly tradicí. Během 2. sv. války a po následném opevnění hranice tehdejší NDR nebyla rozhledna dále udržována. Brzy se objevily trhliny, které sledovaly spáry mezi žlutými greppinskými kameny. Již během plánování vojenských zařízení na Wetzsteinu, která sloužila obraně vzdušného prostoru, byly rozhledna Bismarckturm v roce 1979 odstřelena. O tři roky dříve, v roce 1976 se setkali tenkrát ještě mladí muži vysídlení z Hrubého Jeseníku, aby založili Spolek rozhledny Altvater/Praděd (Altvaterturm Verein) v Langgöns v Hesensku. Za cíl si dali zřízení kopie rozhledny Altvater, zřícené v jejich rodné zemi zde v Německu. Roky strávili hledáním plánů původní rozhledny, hledáním vhodného místa pro stavbu a vypracováním modelu stavby zmenšené v určitém měřítku. Zároveň byla zahájena sbírka, která měla spolu s případným využitím dotací zajistit financování. Žádosti o povolení stavby plánované rozhledny byly vypracovány pro několik různých míst, převážně v Hesensku, Porýní Falci a Severním Porýní Vestfálsku. Po znovusjednocení obou německých částí se ovšem otevřely nové obzory. U příležitosti navázání partnerství mezi městy Neustadt am Rennsteig v Duryňsku a Ehringshausen v Hesensku, dověděl se nově etablovaný Spolek Duryňského lesa (Thüringerwald Verein) o záměru Spolku rozhledny Altvater. Roku 1995 byl rychle navázán kontakt s městem Lehesten. Po čase vzájemného poznávání se, došlo k vypracování návrhu plánů na zřízení rozhledny na vrchu Wetzsteinu. Samotný proces byl podporován radou města Lehesten a správou města doveden do zdárného konce po stránce obsahu, rozsahu a plánování jednotlivých kroků ve spolupráci se zemským okresem Saalfeld-Rudolstadt, Správou Duryňského lesa a Durynským zemským správním úřadem. Rozhodnutím tohoto posledně jmenovaného úřadu z října 1998 nastal přelom z fáze plánování stavby k její skutečné realizaci. Mnohem náročnější to však bylo s financováním záměru. Ačkoli vzrůstala ochota členů spolku podílet se na sbírce, bylo ještě pro uskutečnění projektu za předpokládaných 2, 6 milionu Marek zapotřebí nemalé částky. Dlouhé měsíce vyjednávání s duryňským Ministerstvem hospodářství nevedly k žádnému výsledku. Přesto se na Wetzsteinu 11. dubna 1999 konal slavnostní výkop budoucí stavby. Tento slavnostní akt se stal opravdovou lidovou slavností a a nejeden člen Spolku rozhledny Atvater ale i starší obyvatelé Lehestenu měli slzy v očích z dojetí, když vybrané osobnosti poprvé kopli do země, jak o tom psaly noviny Osttüringer Zeitung 14. dubna 1999. Zvláště po této události nalezl Spolek mnoho přátel a mecenášů, kteří se na realizaci tohoto záměru dále podíleli. Nová Iniciativa tehdejšího Spolkového Úřadu práce o zajištění a zadávání práce dlouhodobě nezaměstnaným byla zpočátku přijata s rozpaky. Po vyjasnění rámcových podmínek pro zaměstnávání nezaměstnaných kvalifikovaných stavebních dělníků následovala dohoda s Úřadem práce v Jeně, který přislíbil uvolnění prostředků ve výši odpovídající objemu pracovních hodin potřebných pro realizaci stavby. Začátek stavby byl po tomto kroku stanoven na 1. listopadu roku 2000. Práce začaly okamžitě a mohly pokračovat i v průběhu první zimy 2000/2001. Následující zimu byly stavební práce přerušeny a pokračovalo se na jaře 2002. V důsledku platební neschopnosti, do níž se stavební firma mezitím dostala, vznikla neplánovaná stavební přestávka v délce asi čtyř měsíců. Byla nalezena nová firma, která poté ve stavbě pokračovala. Stavitel, zastoupený předsedou Spolku rozhledny Altvaterturm, p. Kurt Wesse, se tímto krokem dostal do nezvyklé situace. Byl zároveň pověřencem současného zadavatele a do budoucna fungoval i jako stavbyvedoucí přímo na místě. Následovalo uzavření trvalých pracovních smluv s pracovníky, kteří byli dosud nezaměstnaní. Za spolupráce všech dodavatelů převážně z blízkého okolí stavby, mohla být stavba dokončena v takové míře, že mohl být stanoven termín slavnostního otevření rozhledny na 28. srpna 2004. Tohoto slavnostního aktu se zúčastnilo více než 6800 návštěvníků z téměř všech zemí Spolkové Republiky, ze Švýcarska, Rakouska a rovněž zástupci Evangelické církve z České Republiky. Z Polska se prezentoval pěvecký sbor,který má již dlouhá léta úzké vztahy s Lobensteinským sborem svazem vyhnanců. Především ekumenická bohoslužba na počátku prvního dne a katolická na počátku druhého dne slavnosti byla vyjádřením principů Spolku rozhledny Altvaterturm: Nikoliv pomsta a odplata, nýbrž smíření je cílem budoucího konání. Po slavnostní řeči předsedy Spolku přišly na řadu projevy mnohých dalších osobností veřejného života. Udělením medaile Za zásluhy Spolkové Republiky Německo předsedovi, panu Kurtu Wessemu, byla stejnou měrou oceněna i práce celého spolku, jeho pomocníků a sponzorů, kteří na bývalé hranici mezi Východem a Západem postavili stavbu, která je nejen symbolem smíření v Evropě.

Stavba, která se skládá ze suterénu, přízemí a devíti nadzemních podlaží a jejíž vyhlídková plošina se nachází v nadmořské výšce 824 metrů plní současně více funkcí. V přízemí se nacházejí dvě restaurační místnosti pro hosty s kapacitou asi 50 míst k sezení. Další místnosti byly vybaveny spolky a svazy. V nich je vystaveno historické bohatství ze staré vlasti. V nikách vnější fasády jsou znázorněny nejstrašnější události z let 1945/1946. Na schodištích poukazují znaky měst a obcí ze staré vlasti společně se znaky partnerských měst na těžké začátky po příchodu vyhnanců do Německa. Dřevem obložené stěny prostor pro hosty rozhledny zdobí znaky obcí, které darovaly krajanské spolky. V suterénu byla zbudována kaple, za jejíž ochránkyni byla zvolena Svatá Alžběta. Je to místo, které slouží k zachování a prohloubení společenství všech křesťanských církví. na stěnách kaple jsou kamenné desky s vytesanými jmény míst převážně Hrubého Jeseníku. Podávají svědectví o počtu obyvatel v roce 1939, počtu padlých za 2. sv. války a počtu lidí, kteří zvůlí a vyhnáním přišli o život. Jsou také svědectvím toho, že osídlování Sudet probíhalo již ve 12. a 13. století převážně německými kolonisty z oblasti dnešního Duryňska, Francka a Saska. Povoláni českými panovníky, přichází mnoho Němců přes okrajové části Čech do země. Horníci, sedláci a řemeslníci. Jsou jim dopřána mnohá prvilegia a zakládají města podle německého práva. Vytesány do kamene jsou v Alžbětině kapli také názvy německých sídelních oblastí východní Evropy, jejichž existence je rovněž doložitelná po mnoho století. Rozhledna Altvaterturm je tedy svým historickým odkazem nejen vzpomínkou na nucené vysídlení lidí ze Sudet, ale také jiných oblastí Východu a byly zřízena jako památník pro budoucí generace. S poznáním historické pravdy bylo nucené vysídlení lidí z jejich vlasti radikálním antidemokratickým aktem na úkor jedné národnostní skupiny, stejně jako předtím obsazení těchto oblastí nacionálně-socialistickým Německem aktem agrese a anexe. Trpícími byli vždy lidé, kteří v této oblasti žili. Není žádných pochyb, že vyrovnání dluhu zúčastněných na materiálních ztrátách, a již vůbec ne na způsobeném utrpení nemůže být řešením pro budoucí společnou cestu Němců, Čechů, Poláků a ostatních národů. Uznání vlastní viny na jednání po ukončení 2. sv. války všemi zúčastněnými národy včetně spojenců a vzdání se nároku na odškodnění jsou předpokladem pro to, aby mohlo, aby mohlo být s ohledem na historii, při zachování tolerance, zajištěno budoucí mírové soužití. Rozhledna Altvaterturm na Wetzsteinu je svým historickým obsahem stavebním kamenem společného evropského domu, v němž není místo pro přemrštěný nacionalismus, netoleranci, národnostní nesnášenlivost či zvůli.    https://altvaterturm.de/